Počet stran: 320
Isobel je velice dobrá malířka a maluje portréty zlověstných, krutých víl. Při vytváření portrétu podzimního prince Havrana se dopustí chyby, která jí může stát život - namaluje princovi do očí smutek a on díky tomu může přijít o trůn. Vzteklý Havran ji odvede do svého podzimního království, kde ji má čekat soud, ale při cestě tam se vše zvrtne a Isobel s Havranem spolu budou muset podniknout nebezpečnou cestu, při které se velmi sblíží a zamilují se do sebe. Jenže láska je ve světě víl velmi nebezpečnou emocí, dokonce nebezpečnější než vílí zuřivost..
Jako první u nás od této autorky vyšla kniha Kouzla rodu Thornů, která byla absolutní bombou, poté vyšla Vespertina, která se mi líbila snad ještě víc a tak jsem od Magie Havranů čekala hodně, ale bohužel, byla jsem maličko zklamaná.
Chvílemi jsem se opravdu v příběhu ztrácela, něco nedávalo smysl a vůbec si nedokážu vybavit moment, ve kterém se Isobel s Havranem do sebe zamilovali, bylo to fakt hrozně hrr a člověk to ani nepostřehne. Konec knihy je také neskutečně uspěchaný a dost zkrácený.
Troufla bych si říct, že pokud si knihu nepřečtete, tak vlastně o nic moc nepřijdete. Nicméně, první dvě autorčiny knihy vydané u nás jsou o hodně lepší.
Hodnocení: ★★★★